Johanka: Cesta je volná, můj
králi!
Když vojsko já svým
tělem, duší chráním.
Pán Bůh se smiloval
–
dal vítězství tvým
zbraním.
Anglické pevnosti se
hroutí
jak podťaté
– a oni
prchají!
Tvé vojsko se jim
směje ...
Slavně jsme
zvítězili u Patay.
Cesta je volná,
dauphine!
Je čas jít do Remeše
a dát se
korunovat –
tak si to přeje Pán!
Cesta je volná,
dauphine!
Je konec beznaděje
...
Král: Má drahá, krásná,
vítězná!
Slova mi nestačí! Ty
bys měla chodit v zlatohávu.
Řekni si o co
chceš – a ty to dostaneš.
Nejradši bych tu
korunu
dal na tvou hlavu.
Cesta je volná – Bůh
to chtěl
je čas jít do Remeše
a dát se
korunovat
tak si to přeje Pán
...
Cesta je volná – Bůh
to chtěl
je konec beznaděje.
Johanka: Pomoz mi dokončit mé
poslání.
Není mi určeno
vychutnat
světskou slávu.
Kdyby jen
jednou moje hlasy lhaly!
Vím – nezní
to moc vesele.
Nebudu mezi
živými – na svátek Jana Křtitele.
Král: Ty moje světice! Ty
nás chceš vyděsit?!
Dávám ti
slovo krále – budeš šťastně žít!
Tvůj král tě
odsuzuje k dlouhému životu!
Neodmítej mou
vděčnost a mou dobrotu?
Oba: Cesta je volná – Bůh
to chtěl
je čas jít do
Remeše
a dát se
korunovat
tak si to
přeje Pán ...
Cesta je
volná – Bůh to chtěl
je konec
beznaděje.
a sbor: Cesta je volná – Bůh to
chtěl
je čas jít do
Remeše
a dát se
korunovat
tak si to
přeje Pán ...
Cesta je
volná – Bůh to chtěl
je konec
beznaděje.
Král: Ranou meče ti
uděluji hodnost šlechtickou
a z úcty
k tobě udílím šlechtictví celé tvé
rodině,
tvým
příbuzným a jejich potomkům
po meči
i po přeslici. Vstaň Jano z Arku.
Od této
chvíle ať tě zvou Jana z Lilií –
z vděčnosti
za mohutné rány,
které jsi
zasadila na obranu královských
lilií
Francie.
Sbor: Na dlouhý život vzácné
Panny!
Ať žije Jana
z Lilií!
Na dlouhý
život vzácné Panny!
Ať žije Jana
z Lilií! Ať žije!
Ať žije Jana
z Lilií!!!